Burgundsko 10. - 15. června 2011

Burgundsko 10. – 15. června 2011
 [v textu byly využity podklady Vládi Rašky, kterému srdečně děkuji, protože já jsem si poznámky tradičně nepsala a musím spoléhat pouze na svou chabou paměť. Fotografie jsou převážně dílem mého manžela a pár snímků je mých.]

Věra Škraňková  a její děvčata ze SKIP 8 Východočeský kraj  se letos opět vypravila na expedici do Francie. Tradičně přizvaly i další milovníky Francie, takže  jádro zájezdu tvořily tváře více méně známé a noví účastníci zájezdu byli vítáni s radostí.
Cílem letošní cesty bylo Burgundsko – region ve vnitrozemí Francie. Pro některé účastníky bylo trochu zklamáním, že neuvidí moře, jak tomu bylo v případě Provence a Bretaně. Počáteční zklamání bylo však vyváženo zjištěním, že v Burgundsku moře také je. Tvoří jej husté zelené lesy, vlnité vinice a celý region je také dost mokrý díky nesčetným řekám, kanálům a rybníkům. Takže jsme si pohledu na vodu na svých toulkách užili v míře dostatečné.

V pátek 10. 6. jsme po trase Náchod, Hradec Králové,  Praha opustili republiku a v noci přejeli Německo. V sobotu ráno nás  již na velkém parkovišti za Strasbourgem uvítal symbol Alsaska živý čáp. 
Sobota  11. 6. byla věnována návštěvě alsaského města Colmaru, abychom si mohli protáhnout nohy po dlouhém přejezdu v autobuse. Alsasko je turisticky velmi atraktivní region. Mírně zvlněná krajina, místy bohatě zalesněná, jižní svahy zkultivované pro pěstování vinné révy napovídají, že region je také příznivý vyznavačům dobrého jídla a pití. Místní kuchyně se liší od ostatních regionů a to díky blízkosti Německa. Právě kvůli německým kořenům místní obyvatelé sdílí i zálibu v pivu, což není pro Francouze typické. Alsasko lze považovat za centrum francouzského chmelařství a pivovarnictví.

První zastávka byla v Colmaru: prošli jsme Staré město (Cité), kde jsou desítky zrekonstruovaných hrázděných domů. Ve městě žil F. A. Bartholdi, autor sochy Svobody, jejíž replika na kruhovém objezdu vítá návštěvníky při vstupu do města. Colmařané jsou na svého rodáka hrdí, nechybí tedy ani muzeum ( Musée Bartholdi ). Staré město tvoří spleť křivolakých uliček. Na jižním okraji Starého Města na řece Lauchu  se rozkládá malebná čtvrť La Petite Venise (Malé Benátky) protkaná vodními kanály, které lze brázdit na loďkách.
Z města Colmar vede alsaská vinná cesta (Route du Vin ďAlsace), která napovídá, že to s tou láskou k pivu Alsasanů nebude zas až tak žhavé, protože alsaská vína jsou výborná.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_11_Colmar/

Další zastávka byla již v Burgundsku. Burgundsko vděčí za své jméno kmenům germánských Burgundů. Za panování vévodů z Valois patřilo k nejbohatším regionům ve Francii. Burgundští vévodové vybudovali jeden z nejmocnějších států v Evropě, kam spadaly Flandry a část Nizozemska. Burgundsko je proslulé produkcí vín. Vinice se táhnou od hlavního města Dijon až po Lyon a jejich plocha činí přibližně 45 000 km2. Vína jsou pěstována hlavně z odrůdy Pinot Noir, které patří k nejlepším vínům na světě pro jeho tmavě červené zbarvení a výraznou chuť. Na severu se nachází region Chablis, který je pro změnu velmi známý bílým vínem Chardonnay. Burgundsko ovšem neoplývá pouze vínem. Jelikož v minulosti tato oblast patřila mezi nejbohatší oblasti na světě (s příjmy se mohly rovnat pouze Benátky) stavělo se zde ve velkém. Téměř v každé vesnici naleznete nějaký románský kostel, na naše poměry spíše katedrálu, o čemž jsme se na našich cestách po burgundském venkově nejednou přesvědčili na vlastní oči.

Další sobotní zastávkou bylo městečko Dole – podle průvodců celkem nezajímavé místo. Při našem příjezdu ale město, zejména jeho historická část kypěla životem. Ve městě se narodil Louise Pasteur, jehož otec měl ve městě koželužnu. Při procházce městem jsme si prohlédli i část podzemí, kterým protékal říční kanál a které sloužilo pro potřeby cechu koželužského.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_11_Dole

Večer jsem se ubytovali na okraji městečka Beaune, které se na 3 dny stalo naší základnou.
12.6. neděle
První nedělní zastavení   začalo prohlídkou  zámku Cormatin, obklopeného vodním příkopem a  krásnou zahradou. Zámek je v soukromých rukách a majitelé velmi citlivě postupně upravují areál. Na počátku  20. století patřil výstřednímu umělci – opernímu režisérovi, který na zámek zval významné umělce. Lehce bohémský životní styl je patrný v soukromých komnatách původního majitele. Zde jsme měli velké štěstí na zapáleného průvodce, který nám v historických prostorech přiblížil život na zámku ve středověku. Navštívili jsme historickou expozici -  pánské a dámské křídlo zámku, dobovou zámeckou kuchyň i další prostory ponechané v duchu  majitele umělce. Velký obdiv vzbudila i prohlídka přilehlé zámecké zahrady.

Další zastávka byla v  Taizé . Vesnička je domovem mezinárodní ekumenické komunity, kterou založil v roce 1940 bratr Roger. Bratři se zavazují na celý život, že budou spolu sdílet materiální i duchovní společenství, život v celibátu a velké prostotě. Dnes tvoří komunitu více než sto bratří – katolíků i různých protestantských vyznání – z více než pětadvaceti různých národů. Dlužno říci, že bratr Roger byl za svou naivitu potrestán a jeho bohulibý život ukončila duševně nemocná návštěvnice, která jej ubodala. Prostý hrob u středověké kapličky je posledním místem odpočinku bratra Rogera a zastavením každého návštěvníka Taizé.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_12_Taize_komunita

Další duchovní zastavení bylo v městečku Cluny  Město vyrostlo kolem kdysi slavného benediktinského opatství, založeného roku 910 vévodou Vilémem Akvitánským  Ve středověku  bylo jedním z nejslavnějších křesťanských center a poutním místem. Vrchol jeho rozkvětu spadá do 10. až 12. století. Město si zachovalo historický půdorys, větší část hradeb s věžemi a branami, gotický kostel Panny Marie ze 13. století a mnoho historicky cenných domů, některé z nich ze 12. století, zachovaná klášterní sýpka a mlýnská věž ze 13. století. Listinou z 11. září 910 založil vévoda Vilém I. Akvitánský v málo osídlené a ne příliš úrodné části Burgundska benediktinský klášter a daroval mu rozsáhlá území, která zcela vyňal ze své a jakékoli světské pravomoci. Cluny se tak stalo autonomním a bylo podřízeno pouze papeži. To byla významná novinka, která se rychle rozšířila a počátkem 12. století patřilo ke clunyjskému hnutí přes 1200 klášterů s 20 tisíci mnichy po celé západní Evropě. Clunyjská reforma spočívala na: přísně asketickém klášterním režimu podle řehole Benedikta z Nursie, péči o slavnou liturgii a velkolepé kostelní stavby, centrální pravomoci opata v Cluny, vynětí z pravomoci místních šlechticů i panovníků. S touto autonomií církve souviselo i hnutí „Božího míru“ (lat. Pax Dei), sebeobranných smluv církevních institucí a obcí proti soukromým válkám a násilí místní šlechty.
V polovině 12. století začal význam Cluny upadat jednak proto, že se uvolnila klášterní kázeň, jednak mu začalo konkurovat cisterciácké hnutí Bernarda z Clairvaux, založené na myšlence návratu k prvotním ideálům mnišského života v chudobě a odříkání. V 15. století se sice Cluny ještě jednou pozvedlo díky přízni francouzských králů a papežů, potom však ztratilo význam. V polovině 18. století byl klášter přestavěn v barokním slohu, za Francouzské revoluce byl však zrušen a roku 1798 byl kostel jako zbytečný prodán soukromníkům, kteří jej použili jako kamenolom pro stavbu vojenského hřebčína. V klášteře vznikla škola. Teprve po roce 1830 začíná zájem o zbytky stavby a její historii. Ze středověkého kláštera, postaveného v letech 1120 až 1122, nezbylo nic, barokní klášter má čtvercový dvůr a dvě křídla, vybíhající do parku. V parku se zachovala velká dvoupatrová sýpka (Farinier) z roku 1275 se zachovaným původním stropem, vlastně dřevěnou klenbou, a mlýnská věž (Tour du moulin). V podzemí se zachoval vodní kanál, který sloužil k dopravě obilí a k pohonu mlýna.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_12_AbayeClony

Paray-le-Monial – významné poutní místo s nádhernou středověkou radnicí. Při našem příjezdu byla městečko takřka vylidněno, neboť v katedrála skládali sliby noví duchovní. Nerušeně jsme se prošli městečkem, poseděli v kavárně, nebo se procházeli podél řeky s bujně kvetoucími břehy plných růží. Atmosféru francouzského podvečeru můžete posoudit sami ….

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_12_Paray_le_Monial

Večer jsme se vrátili do Beaune s krátkou zastávkou u vodního hradu   La Clayette.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_12_La_Clayette_vodni_hrad

Pondělí 13.6.  jednoznačně hodnotím jako nejkouzelnější den celého zájezdu. Nejprve jsme navštívili klášter Abbaye de Fontenay uprostřed hlubokých hvozdů ( burgundské zelené moře). Cisterciánský klášter ve Fontenay byl  založen roku 1118 svatým Bernardem. Stejně jako většina církevních památek byl v neklidné době po francouzské revoluci odsouzen k zániku. Část kláštera byla obratně zrekonstruována, ostatní budovy zůstaly v původním stavu a podávají svědectví o prostém životě v klášteře: ložnice s přímým vstupem do kostela k nočním bohoslužbám, pod ní umístěná kapitulní síň, v níž se odehrávala každodenní setkání společenství, pracovní sál mnichů, ale také ošetřovna, pekárna a nejstarší evropská kovárna. 
Klášter byl po celou dobu  své existence soběstačný, obklopují ho rozlehlé zahrady, vodní nádrže plné ryb a lesy jej v minulosti zcela jistě zásobovaly zvěřinou. Po zániku kláštera stavba dlouho chátrala, než jej v 19. století zakoupil pařížský bankéř. Jeho rodina po několik generací tuto skvostnou památku  udržuje a citlivě  renovuje. Je zařazený mezi světové dědictví UNESCO. Je oblíbeným místem francouzských i zahraničních filmařů, točila se zde např.  Angelika, Cyrano s Gérardem  Depardieu.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_13_Fontenay/

Polední siestu jsme strávili v historickém městě Semur-en-Auxois. Okouzlující městečko obtéká řeka Armançon a střeží čtyři masivní věže, z nichž jedna s rozsáhlou prasklinou vyvolávala v přítomných paniku, že dojde k jejímu okamžitému zřícení. V průvodcích jsme se dočetli, že prasklina je několik set let stará, ale věž naši návštěvu vydržela a bude stát, doufejme, ještě dalších 100 let. Prohlídku památek jsme ozvláštnili ochutnávkou místních specialit, hovězího po burgundsku,  statečnější z nás ochutnali hlemýždě. Na žabí stehýnka bohužel nedošlo.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_13_Semur_en_Auxois

Další, opět  zcela duchovní,  zastavení se neodehrálo v Montréalu v Kanadě, ale ve stejnojmenné vísce, která se může pochlubit monumentálním poutním kostelem Collégiale Notre Dame se studánkou  přímo u křtitelnice. Interiér kostela doplňují  vyřezávané lavice tesaře  Colase Breugnona, které zmiňuje Romain Rolland ve svém románu Dobrý člověk ještě žije.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_13_Montreale

Na cestě k zámku Bazoches  došlo k ochutnávce a velkému nákupu vína v soukromé vinici.
Takže na prohlídku zámku jsme přijeli ve velmi rozverné náladě.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_13_DomaineCamuFreres

Zámek Bazoches  byl  sídlem maršála Vaubana, stavitele pevností pro krále Ludvíka XIV, s jeho dílem jsme se již setkali v Bretani, kdy odvážným řešením můstku spojil dva ostrovy Bréhat ( Ile de Bréhat ). Maršál Vauban byl v podstatě workholik a více než své manželce se věnoval mostům, opevněním a pevnostem po rozsáhlém území Francie, což dokládá i zámecká expozice.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_13_Bazoche_zamekVobana

Na zpáteční cestě jsme se zastavili  v malinké vesničce St-Père – (2 km od Vézelay), vesnice s názvem Svatý Otec podle prvního kostela z 11. stol, jeho zbytky leží na jižním okraji obce; byl zasvěcen sv. Petru, patronu obce, nářeční deformací však přejmenován na sv. Otec. Nádherný kostel je klenot gotického umění z 13. – 15. stol.

http://elzka.rajce.idnes.cz/2011_06_13_St_Pere 

Vézelay – (Věčný pahorek)  v opatství s bazilikou Sainte-Marie-Madeleine de Vézelay.  Opatství  patří do světového bohatství UNESCO a bazilika je důležitým bodem místem  na svatojakubské poutní cestě do Compostely. Setkávali se zde  nejen poutníci na cestě do Santiaga Compostely, ale nejvíce sem přicházeli uctít ostatky svaté Máří Magdaleny ( později se ukázalo, že se jednalo
o podvrh), proto byla bazilika k hlavní lodi  doplněna monumentální předsíní, aby pojala všechny poutníky. Vyhlašovaly se zde křižácké výpravy, svaté války, ale především se zde slavil svátek  Máří Magdaleny. Její svátek 22. července se náležitě oslavuje dodnes.
V městečku Vézelay   zemřel 30. 12. 1944 Romain Rolland a jeho dům minete v prudkém stoupání k bazilice.
Obchody ve vesnických ulicích prodávají hlavně místní burgundské produkty a řemeslné výtvory. Vézelay je jedna původních starodávných vesnic ve Francii. Tomu odpovídají  i ceny, které jsou zde vyhnány opravdu vysoko, ale  nutno říci, že turistů  je zde  přesto dost.

Úterý 14.6.
Beaune – malé město s neobyčejnou pověstí se stalo po tři dny naším domovem. Na cestě zpět do Alsaska, jsme jej podrobili důkladné prohlídce nejprve z paluby autobusu, neboť kolem historického centra vede jednosměrka. Beaune dokonale klame tělem, vypadá jako maloměsto, ale zejména na podzim kypí rušným životem, probíhají tu nejslavnější a největší aukce vín ve Francii.  Nejproslulejší budovou  ve městě je Hôtel-Dieu, založena N. Rolinem 1443 jako špital (hospic). V této unikátní památce můžete navštívit lůžková oddělení , operační sál, lékárnu, kuchyň. Hospici v průběhu staletí odkazovali bohatí burgundští vinaři finanční dary i vinice, takže díky těmto darům se dostalo lékařské péče i chudším vrstvám obyvatelstva. Bohatství hospice umožnilo jeho provoz i v současnosti, neboť hospic vlastní i vinice. Cennou a hojně navštěvovanou památkou je tabulový oltář – Poslední soud (Le Jugement dernier, 1443) vytvořil ho Rogier van der Weyden. Znuděný francouzský domorodec v určených časových intervalech zapíná k detailnější prohlídce pojízdnou lupu a vy můžete obdivovat realistickou malbu středověkého malíře. Ani obdivné vzdechy přihlížejících, překotné mačkání fotoaparátů nevytrhne tohoto muže z nudy a nevyvolá v něm oprávněnou hrdost na to, že může masám zpřístupnit tak nádherné dílo. Zřejmě je špatně placen….

Cestou z Beaune do Dijonu jsme litovali, že jsme neměli více času na prohlídku i zbytku města. Nicméně čas nás neúprosně tlačil a spěchali jsme do centra regionu města Dijon. Cestou jsme projeli Côte-ďOr – (Zlaté úbočí) 48 km dlouhý pás země, ze kterého pochází nejznámější burgundská vína.
V Dijonu se rozhodli radikálně změnit dopravní infrastrukturu města, takže po 2 hodinách manévrů jsme Dijon opustili, aniž bychom spatřili cokoliv z pestré nabídky. Nedostatek dijónské hořčice jsme nahradili v nedalekém supermarketu a pokračovali směr Alsasko.

Aby cesta nebyla tak dlouhá, čekala nás ještě zastávka v Ronchamp, kde stojí Chapelle de Notre Dame du Haut, postavena dle návrhu architekta Le Corbusiera v letech 1950-55.
Pro mnohé účastníky bylo toto setkání s moderní architekturou  velkým zážitkem, ať už dílo přijali pozitivně či negativně. Nevšední zážitek byl zakončen tradiční párkovou párty u autobusu, protože jsme to jiný večer prostě nestihli.

15.6. středa byla posledním dnem našeho zájezdu. Ráno jsme se vydali na prohlídku historického centra Strasbourgu . Mimořádně půvabné a obdivuhodné město, založené před 2.000 lety v bažinách podél ramene řeky Ill, která  protéká  jeho malebnou starobylou čtvrtí.
Protože je Strasbourg známou destinací, většina účastníků vyrazila po vlastní ose nebo v doprovodu naší průvodkyně. A Strasbourg má toho opravdu co nabídnout.  Nedalekou knihovnu Andreé Malaruxe s moderním nábřežím, u kterého jsme parkovali, středověké centrum s  Cathédrale Notre-Dame. Jižní portál vede do gotického Andělského pilíře (Pilier des Anges) ze 13. stol. vedle orloje, na němž každý den ve 12.30 h za doprovodu zvonkohry defilují mechanické postavičky, pochází z konce 16. stol.. Návštěva Petite France,  čtvrtě  koželuhů, s mlýny a mosty, vybízela k příjemné dopolední procházce.
Autobusem jsme dojeli do nové čtvrti  sídla Evropského parlamentu, kdy v autobuse zůstali pouze řidiči a 2 euroskeptici.

Po obědě jsme vyrazili směr Praha, ovšem Strasbourg nás nechtěl pustit ze své podmanivé náruče a více než hodinu jsme se krokem posouvali k nově budované hrázi přes Rýn. Smůla nás neopustila na německé dálnici, kde jsme uvízli ve dvou delších kolonách. V rámci neplánovaného večírku se nám podařilo dopít zásoby řidičů fernetu a becherovky, které se nepodařilo díky nabitému programu zdolat během zájezdu. Někteří z nás pili ze zoufalství, když viděli nemilosrdně ubíhající čas a v duchu se loučili s posledními spoji v Čechách. Ale, věřím, že všichni své problémy vyřešili a dostali se šťastně domů.

Zuzana Bornová za vydatné podpory Vládi Rašky z Vyškova a fotografa Iva Borny